Přeskočit na obsah

Typ 89 I-gó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tank Typ 89 I-gó
八九式中戦車 イ号
Hačikjúšiki čúsenša I-gó
Typ 89 I-gó v Cučiuře
Typ 89 I-gó v Cučiuře
Typ vozidlastřední tank
Země původuJaponské císařstvíJaponské císařství Japonské císařství
Historie
Návrh1928
Období výroby1931-1942
Vyrobeno kusů404
Základní charakteristika
Posádka4
Délka5,7 m
Šířka2,15 m
Výška2,5 m
Hmotnost12,7 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování11-17 mm
Hlavní zbraňkanón Typ 90 ráže 57 mm
Sekundární zbraně2x 6,5 mm Typ 91 kulomet
Pohon a pohyb
MotorMicubiši A6120VD 6
Výkon120 hp (90 kW)
Odpruženílistové pružiny
Max. rychlost27 km/h
Poměr výkon/hmotnost9,4 hp/t
Dojezd160 km
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Typ 89 I-gó (八九式中戦車 イ号, Hačikjúšiki čúsenša I-gó), někdy označovaný jako Či-ró, byl střední tank používaný Japonskou císařskou armádou v letech 1932-1942. Byl nasazen v operacích druhé čínsko-japonské války, v bitvě u Chalchyn-golu a během druhé světové války. Jeho varianta Typ 89B byl první sériově vyráběný tank s dieselovým motorem.[1] Hlavní zbraní bylo 57 mm dělo s krátkou hlavní, určené pro likvidaci opevnění. Tank se osvědčil během bojů v Mandžusku a Číně, kde proti němu stála armáda Kuomintangu, která měla k dispozici pouze tři tankové prapory sestávající převážně z britských exportních modelů Vickers, německých Panzer I a italských tančíků L3/33.[1] Typ 89 byl navržen ve dvacátých letech jako podpora pro pěchotu, postrádal proto silnější pancéřování a výzbroj, což se naplno projevilo v bitvě u Chalchyn-golu proti sovětským strojům, po které byl označen jako zastaralý.[2] Kódové označení "I-gó" se skládá z písmena katakany [イ] znamenající "první" a kandži [号] znamenající "číslo".

Historie a vývoj

[editovat | editovat zdroj]
Typ 87 Či-I

Typ 89 vzešel z prvního japonského projektu domácího tanku spuštěný v armádním technickém institutu v Ósace v roce 1925. Původním plánem bylo vytvořit dva odlišné typy tanků, desetitunový lehký tank založený na francouzském Renaultu FT a dvacetitunový střední tank založený na britském modelu Vickers Mk.C.[3] V únoru 1927 byl hotový prototyp čistě japonského dvacetitunového tanku Typ 87 Či-I, který byl připraven na testy. Nicméně byl osazen příliš slabým motorem a při zkouškách neoslnil.[3] Armádou byl proto vydán nový požadavek na lehčí desetitunový tank. Design nového tanku vycházel z britského Medium C, který byl japonskou armádou zakoupen v roce 1927.[3]

V dubnu 1928 byl hotový design nového desetitunového tanku a v roce 1929 i prototyp pojmenovaný jako lehký tank Typ 89.[1] Později byl překlasifikován na střední tank, protože hmotnost po několika vylepšeních překročila deset tun. Z důvodu nedostatku armádní výrobní kapacity získala kontrakt na výrobu firma Mitsubishi Heavy Industries, která pro účel produkce vystavěla novou výrobní halu.[1] Sériová výroba začala v roce 1931 a tank se stal hlavním tankem japonské armády.[1]

Ačkoliv vývoj Typu 89 probíhal pod pečlivým dohledem armády, přesto se vyskytlo několik drobných problémů, které bylo nutno řešit (např. mezera pod objímkou děla, kterou mohla projít dovnitř tanku střelba z pušky). Vývoj tanku pokračoval i po zahájení výroby[2] a výsledkem byla varianta Typ 89B označovaná jako Otsu.

Typ 89 měl čtyřčlennou osádku - velitel/střelec, nabíječ, řidič a kulometčík.

Design byl poplatný době vzniku, věž s hlavní zbraní byla umístěna vepředu. Tank nesl dělo typ 90 ráže 57 mm a délky 14,9 ráží (L14,9). Hlavní zbraň doplňovaly dva kulomety typ 91 ráže 6,5 mm, jeden umístěný v přední korbě a druhý v zadní části věže (typicky pro japonské tanky).[3]

Pancíř použitý na Typ 89 podstoupil některá vylepšení oproti pancíři použitém na Či-I. Tento vyvinula společnost Nihonseikosho podle které byl pojmenován jako "Niseko ocel".[4]

Tank byl poháněn přes zadní hnací kolo, podvozek tvořilo devět párů kol, přičemž první pár měl nezávislé zavěšení. Vracející se pás byl veden pěti menšími zpětnými koly.[3] První verze tanku komunikovaly pouze signálními vlajkami.[3] Některé stroje byly vybaveny dvěma reflektory pro noční operace. Později byla do tanků instalována vysílačka s dosahem 0,6 míle (zhruba 1 km).

  • Typ 89A I-Gó Ko
    Typ 89A I-Gó Ko - Tanky počáteční produkce, které měly vodou chlazený benzínový šestiválcový motor o výkonu 118 hp a kulomet umístěný vpravo (při pohledu zezadu).[1] Dosahovaly maximální rychlosti 15,5 km/h a nasazení bylo limitováno drsnými podmínkami v severní Číně. Bylo vyrobeno 113 kusů varianty Ko.[1]
  • Typ 89B I-Gó Otsu - je dobře vidět asymetrický tvar věže
    Typ 89B I-Gó Otsu - Tanky produkovány od roku 1934 osazené vzduchem chlazeným dieselovým motorem Mitsubishi A6120VD o výkonu 120 hp.[1] Vylepšený model měl asymetricky tvarovanou věž s doplněnou velitelskou kupolkou a kulomet umístěný vlevo.[1] Nová varianta zahrnovala také vylepšení čelního pancíře. Největší vylepšení nicméně tkvělo v odlišném dieselovém motoru, který nabízel proti benzínovému několik výhod: větší odolnost proti zapálení, úspora paliva a také větší točivý moment při nízkých otáčkách. Dieselový motor byl preferován také armádou, protože bylo možno vyrobit více paliva na barel ropy. Celkem bylo vyrobeno 291 kusů varianty Otsu.[1] Tato varianta se také stala prvním sériově vyráběným tankem s dieselovým motorem.

Typ 89 sloužil u japonských pěchotních divizí a poprvé byl nasazen během první bitvy o Šanghaj v roce 1932.[3] 57 mm dělo bylo schopné efektivně ničit kulometná hnízda nepřítele a 15 mm pancíř tanku chránil osádku před palbou z pěchotních zbraní. Relativně nízká maximální rychlost 25 km/h nebyla v tomto typu operace velkým minusem.[4]

Následující rok byly v rámci japonské armády zformovány první obrněné jednotky, konkrétně tři pluky vyzbrojené Typy 89, přičemž se každý pluk skládal se dvou rot o deseti tancích.[1] Další tři pluky byly zformovány roku 1934. Tanky byly nasazeny jako podpora pěchoty během druhé čínsko-japonské války a po roce 1937 v různých operacích na území Číny. Po vypuknutí války v Číně byla odstraněna mírová finanční omezení a jako nový hlavní tank japonské armády byl přijat lepší a dražší Typ 97 Či-Ha. Typ 89 I-Gó tak byl hlavním středním tankem japonské armády do roku 1937.[1][3]

Bitva u Chalchyn golu

[editovat | editovat zdroj]
Typ 89 I-Gó před bitvou u Chalchyn golu

Večer 2. července, během bitvy u Chalchyn golu, započal 1. tankový sbor japonské armády, vedený generálporučíkem Jasuokou Masaomi, ofenzivu proti sovětské 11. tankové a 7. obrněné brigádě.[5] 1. tankový sbor se skládal ze 3. a 4. tankového pluku, přičemž 3. tankový pluk mě ve výzbroji 26 tanků Typ 89, čtyři tanky Typ 97 Či-Ha, sedm tančíků Typ 94 a čtyři tančíky Typ 97. 4. tankový pluk se skládal z 35 tanků Typ 95 Ha-Go, osmi tanků Typ 89 a tří tančíků Typ 94.[5] V této bitvě byly tanky Či-Ha nově nasazené a byly primárně rezervovány pro obranu japonských ostrovů a pro jednotky umístěné v Číně.[5]

Japonským jednotkám se podařilo prorazit sovětskou obranou a dostat se k dělostřelectvu, nicméně po tuhých bojích se musely stáhnout zpět za řeku Chalchyn.[5] V průběhu této bitvy se naplno projevilo, že japonské tanky nemohou konkurovat nejnovějším strojům západních armád a důsledkem byl vývoj nových tanků jako Typ 1 Či-He.

Další nasazení

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1942 byl Typ 89 stahován z bojů na frontě, přesto se tyto jednotky účastnily bitev války v Tichomoří (bitva o Filipíny, bitva o Malajsii, bitva v Barmě) a byly dále užívány v Číně. Často byly používány jako statické pevnosti v Nizozemské východní Indii nebo japonském mandátu SN. Z důvodu slabého pancéřování a nízké úsťové rychlosti 57 mm děla se ale nemohly rovnat americkým M4 Sherman.[2]

Během první války v Indočíně bojovala na straně Francie tanková jednotka složená ze starých francouzských a japonských strojů, nazvaná Commando Blindé du Cambodge. V této jednotce bojoval i jeden tank Typ 89B.[6]

Typ 89 I-Gó v Muzeu zbraní armády Spojených států

Přeživší stroje

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Type 89 I-Go medium tank na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l ZALOGA, Steven J. Japanese Tanks 1939-45. [s.l.]: Osprey, 2007. ISBN 978-1-8460-3091-8. 
  2. a b c FOSS, Christopher. Great Book of Tanks: The World's Most Important Tanks from World War I to the Present Day. [s.l.]: Zenith Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-7603-1475-6. 
  3. a b c d e f g h TOMCZYK, Andrzej. Japanese Armor Vol. 1. [s.l.]: AJ Press, 2002. ISBN 83-7237-097-4. 
  4. a b Taki's Imperial Japanese Army: "The Development of Imperial Japanese Tanks" [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  5. a b c d COOX, Alvin D. Nomonhan: Japan Against Russia, 1939. [s.l.]: Stanford, California: Stanford University Press, 1985. ISBN 0-8047-1160-7. 
  6. DUNSTAN. Vietnam Tracks: Armor in Battle 1945-1975. [s.l.]: [s.n.] S. 10–11. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]